Život se psem není pod psa... 

Život se psem je prostě boží. Aby byl jaký nejlepší může být,

je skvělé se se svým psím parťákem vždy dobře domluvit. 

Jde o celoživotní učení psa i jeho člověka a to je na tom to krásné. 

Budování důvěry a vytvoření partnerského vztahu, kde se člověk ujímá pozice zodpovědného, spolehlivého a laskavého vůdce, který je hoden následování je to, k čemu bych na těchto stránkách ráda inspirovala. 

Cestování společně s psím parťákem rozhodně té vzájemné důvěře a souznění dává pevné základy.

 

Často se mě lidé ptají - "a děláte se psy nějaký sport...?" Někdy se cítím trošku méněcenná, když slyším tuto otázku. 

Víte, je mi 38 let, mám dvě děti, své vlastní doma trvale, dvě nevlastní občas, tři psy, jednoho koně a jednoho králíka. Taky manžela, středně velký dům o pěti obytných místnostech a kuchyni, koupelně a záchodu, dvorek a posezení, předzahrádku, karavan... Jo a taky ještě chodím do práce. 

Nedělám se psy žádný sport... já nevím, kam bych to časově vměstnala. Třeba v seniorském věku, kdo ví. To bych ale musela pobrat během let ještě trošku odhodlání a vytrvalosti. 

Nemám ráda, když mi někdo říká co a jak mám dělat. Taky mi není příjemné, když je někde více lidí pohromadě, nemám dostatečně velký svůj osobní prostor... a tak. 

Zkoušely jsme agility a když bych zvládla časovou náročnost, finanční náročnost je veliká. Dětem bych tak drahý kroužek zkoušela rozmlouvat a sobě a psům ho dopřeji? No nakonec neee.

Prostě naší největší zálibou je toulat se společně venku, jen tak volně třeba i bez cíle a bez programu. 

Miluji pohled na zvířata v jejich nejpřirozenějším pohybu - při hrách v běhu... 

Takže opravdu ne, neděláme žádný sport. Ale kochám se pohledem na "svá" zvířata a ráda měním pozadí. Na jednom místě mi to přijde stále stejné a trošku nudné. A tak ráda čas od času s celou tou psí a rodinnou smečkou vyrazím někam do světa. Náš "sport" je tedy toulání po venku a cestování.

Nic velkého, prostě  jen měním pozadí, když se kochám dokonalostí "svých" zvířat.