Julia + western
Jsem Julča a baví mě vytvářet ať už je to skoro cokoliv, Videa, reels na instagramu nebo právě tady u mamky svoji vlastní stránku.
Koním se věnuji už od 5ti let a je to můj celý svět. Což jsou i naši 3 psy, které již určitě znáte od mamky.
Zde bych vás chtěla provést vším co mě potká a i s tím co může lidi v mém věku trápit i když se to zdá jako maličkost.
Úvod do mého života se zvířaty
Takže pokusím se to popsat stručně, protože ten popis samotný je zrovna věc, která mi moc nejde.
S Dalčou (kobylou viz. na Obrázku 1) jsem se potkala když mi bylo asi 5 let, sousedka mě na ní vozila. Později, asi v mých 8mi letech jsem na ní začala sama jezdit. Nějak moc jsem ji nemusela. Viděla jsem se totiž nejraději někde na závodech kde skáču 120cm parkury a nebo jedu těžkou úlohu v drezuře.
Nicméně Dalča mě stejně nakonec asi naučila nejvíc.
Ale zpátky na začátek našeho společného příběhu. Začala jsem s ní a její majitelkou na dalších koních jezdit na vyjížďky a postupně se mi Dalinka začala líbit. Snažila jsem se ji naučit nějaké cviky na louce, které se normálně dělají na jízdárně.
Jen si to představte cca 10ti leté dítě učí 700 kg chlaďase jízdárenské cviky.
Nikdy nám to moc nešlo, do teď to není úplně jak bych chtěla. Ale změnilo se to, že k Dalče už nechodím jako za cizím koněm, ale je "moje".
Čas plynul a my z původní stáje odešly. Šly jsem do sportovnější stáje kde jsme udělaly velký posun v ježdění, snad do teď náš největší.
Zde to, ale taky nebylo úplně růžové a tak jsme šly dál.
Teď jsme v ustájení 24/7 na pastvině a šťastnější Dalču jsem snad nikdy neviděla.
Má své přiměřeně velké stádo (14 koní) a celé dny si jen žere trávu a užívá kontaktu s koňmi, který dříve neměla.
Jsme zde už 2 roky. Zatím bych neměnila.