Jak jsme cestovali po východním Slovensku s maringotkou s koňmi

Aktualizováno: lis 11

Jak už možná víte z jiných mých článků, velmi nerada vkládám svůj program do rukou někomu dalšímu. Nejraději si vše řeším sama - společně s ostatními členy rodinné výpravy a to tak, aby vždy byla možnost změny, pokud něco není úplně to ono. Při našem posledním výletu to ale nebylo možné.


Chtěla jsem se naučit kočírovat koně zapřažené ve voze a dojet se plavit s koňmi v řece.


Na to sama nemám dost zkušeností. Musela jsem tedy vložit důvěru někomu, kdo ano.


O člověku, který tohle dělá, jsem se dozvěděla na Ukrajině, kde jsem byla také za koňskou turistikou.


S Janem Marcisakem jsme se domlouvali (přes zprávy na messengeru) od listopadu 2019. První termín nám zrušila Corona, další už vyšel - 18. 8. 2020 jsme tedy měli vyrazit na pětidenní putování s maringotkou a s koňmi z malé vesničky Ubla, která leží na východu Slovenska na hranicích s Ukrajinou. (tak jsem si to alespoň celou dobu myslela)


Vydaly jsme se ve čtyřech, vlastně v pěti - já, moje máma, moje dvě dcery (5 a 12 let) a naše pubertální uštěkaná šeltie Valentýna.


Cestu jsme si naplánovaly tak, že ještě přespíme v Liptovském Hrádku v malém městě na Liptově.


Byl akorát v polovině naší cesty do Ubly. Večer jsme si prošly Liptovský Hrádok, daly si večeři a těšily se ke koním a na začátek naší výpravy.



Z Liptovského Hrádku jsme vyrazily před sedmou ráno a s pár zastávkami jsme v Uble byly po desáté hodině dopoledne. Koně nikde nevidět, voláme Jankovi...

Ha, Janko mi do telefonu říká "Já ale nejsem na Ubli, jsem v Malej Trni..." zatmělo se mi před očima.