Koňská turistika pro začátečníky i pokročilé, pro děti i dospělé, prostě pro všechny, kdo milují tato krásná, ušlechtilá zvířata.
Je koňská turistika jen pro koňáky?
Ne!
Je spousta nás rodičů, co jsme nikdy neměli koně a ani k nim nenašli dříve cestu, ale naše děti to ke koním velmi táhne a my rodičové bez koňských zkušeností hledáme způsoby, jak dětem cestu k těmto překrásným zvířatům usnadnit.
Abych se přiznala, nikdy jsem koňákům moc nerozuměla. I když jsem je velmi obdivovala a chtěla se k nim dostat blíž, moc se mi to nedařilo. A tak bylo těžké dostat se blíž i ke koním.
První dcera se však do koní zamilovala natolik, že jsme prostě museli hledat způsoby jak to udělat, aby s koňmi mohla být.
Náš rozpočet nedovoloval hned si koně pořídit, ustájit, platit trenéra… Prostě jsme museli počítat s rozpočtem omezeným.
Začalo to jezdeckými kroužky a postupně i výlety směřovanými za koňmi - na malé svezení a vyjížďky.
Naším největším koňským výletem byla cesta na Ukrajinu.
Kousek od Užhorodu v ukrajinských Poloninách žijí polodivocí huculští koně. Polodivocí proto, že žijí ve volné přírodě Polonin, nejsou podkovaní, dokrmovaní, nemají žádné přístřešky…
Hucul je velmi houževnaté a odolné plemeno. Zároveň koně v tomto stádě jsou zvyklí na lidi a dokážou svézt i začátečníka až na ten nejvyšší vrcholek Polonin a jít těmi najnáročnějšími cestami.
A to i když ten začátečník není desetileté dítě, ale třeba aktivní babička. Na výlet se k nám přidala i moje máma. Sice kdysi dávno do nějakého kroužku jako dítě chodila, to ale bylo před čtyřiceti a více lety.
Já jsem zde byla ve svých 35ti letech jako úplný začátečník.
Zde na Poloninách se dcera v 10ti letech naučila opravdu hodně a díky tomu po našem návratu dostala důvěru mé kamarádky, která v té době vlastnila tři koně.
Začaly spolu chodit na vyjížďky a od té doby Julinka jezdí pravidelně. Dnes už kamarádka má koně jen dva. Jeden z těch tří je náš :) Ale to je jiný příběh.
Sen na koni v horách splněn. Poloniny byly úžasným zážitkem.
Sen letět na koni v trysku po pláži, ten taky patří do romantických představ mnohých z nás i z našich dětí.
Zdá se to jako nesnadný úkol a přece to tak těžké nebylo. (Začátečníkovi by jistě postačila procházka v kroku a i to je možné)
Rádi jezdíme do Polska k moři. Pláže jsou zde dlouhé, písčité, málo lidí (mimo větší města), a tak jsem začala hledat stáje poblíž moře. Pár jsem jich našla, ale veřejné vyjížďky na pláž nebyly úplně obvyklé.
Pak jsem při svém internetovém hledání narazila na stáj Buffalo Bill v městečku Jantar. Nejzákladnější výlet tam začíná na 50 PLN, za 100 PLN (cca 600 Kč) se projede na koni na vyjížďku i začátečník.
Vidět dceru jak cválá po pláži a cítit ten dusot koňských kopyt, když několikrát s instruktorem proběhli kolem mě, byl opravdu krásný pocit. To bych přála každému rodiči, jehož dítko se zamilovalo do koní.
Koně zde v Jantaru také nejsou podkovaní. Terén je zde z 99% písčitý. Lesní cesty kolem moře jsou pokryty pískem a tak se koním zde dobře chodí.
Malou nevýhodou ve stáji Buffalo Bill v Jantaru je, že se zde nedomluvíme anglicky. Ale polština je jazykem češtině celkem blízkým a kdo chce, ten si porozumí.
Přístup ke koním zde byl naprosto spolehlivý. Bylo vidět, že Jurek - majitel, má vše absolutně pod kontrolou a ví přesně co dělá.
My jsme zde byli nadšení!
Nemusíme za koňmi ale rovnou na Ukrajinu nebo do Polska.
Nedávno jsme se stavili na malý koňský výlet v Háji ve Slezsku, zde si můžete půjčit poníky i velkého koně a vydat se s ním sami na procházku.
Majitelka stáje Nestado Monika Nestojová Vám vše ráda vysvětlí a dá se domluvit na potřebách a přáních každého. Koníci zde jsou velmi milí a ochotní ke spolupráci. Ohleduplní k začátečníkům i dětem.
Abych nezapomněla, i naše dovolené v Chorvatsku občas doprovází malé koňské výlety. Zde se nejezdí na pláž, protože jsou pláže hodně kamenité a pro koňská kopyta ne zrovna příjemné.
Ale vyjížďky zde se dceři také velmi líbí. Odtud je fotka s obytným autem, jak se dívám za dcerou, která mi pomalu mizí z dohledu v doprovodu instruktorky, kterou znám jen velmi málo.
Někdy to chce kus rodičovské důvěry. Vždy je dobré sledovat, jak se ke koním staví člověk, který má Vaše dítě nebo Vás doprovázet. I laik pozná profesionální či neprofesionální přístup.
Dívejte se, jak ten člověk zachází s koňmi, sedlá, jak komunikuje s Vámi nebo s Vaším dítětem. Pocítíte - li nedůvěru, nestojí to za to.
Jednou se nám stalo - na výletě hausbotem po Baťově kanálu, že jsme nevybrali vyjíždku dobře. Udělali jsme zastávku u ranče, kde poníka sedlaly teenagerky (i ty mohou být zodpovědné a profesionální a důvěryhodné, tyto ale nebyly), já jsem měla plné ruce mladší dcery, psů a tak jsem si pořádně nezkontrolovala, jak poníka sedlají a zda je vše v pořádku.
S dcerou se přetočilo sedlo. Byla ještě malá, aby si to zkontrolovala. Dnes už má zkušenost, ale tehdy to byl pád, naštěstí z malého poníka a bez jakýchkoliv následků.
Teď máme před sebou další velký koňský výlet, tentokrát na východ Slovenska.
Z vesničky Ubla pojedeme na koních a s maringotkou taženou koňmi kam nás cesta povede. Budeme takto putovat pět dní.
Tentokrát jedou se mnou obě dvě dcery (12 a necelých 6 let).
Moc se těším, co prožijeme a také až Vám o tom budu psát.
Už teď předem tuším, že tento výlet rozhodně bude doporučeníhodný. Jan Marcisák, který tuto cestu zajišťuje - všechno vybavení, koně, maringotku a dokonce i jídlo a pití - má koně z Ukrajinského stáda o kterém mluvím na začátku článku.
Doporučení na něj mám z několika zdrojů a to je ideální způsob, jak si svého koňského průvodce najít :)
Přeji Vám krásné koňské výlety a spoustu zážitků při nichž se tají dech. A pokud chcete sdílejte pod příspěvkem své fotky z koňských výletů, ať se potěšíme navzájem.