Psí porodní příběh


Překvápko. Proč jsme si s Týnou myslely, že se štěňátka rodí zhruba od 60.dne? Abych se přiznala, měla jsem v kalendáři 63. den, stejně jako v krycím listě a s tímto datem jsem počítala.

14. 3. 2022. Ten den Týna měla rodit.

Měla jsem to tak hezky naplánovaný... Předtím víkend, od pondělka dovolená.

No, Týnečka se mi možná v duchu smála, že já si mohu plánovat co chci. Jak to ve skutečnosti bude, je ale na ní. 58.den březosti v noci - tedy přelom 57/58! ...a je to tu.


Předzvěst porodu byla jasná. Jindy žravá Týnečka odmítala jídlo, všechno včetně těch nejoblíbenějších dobrot. Zajela jsem k večeru tedy do lékárny pro glukopur a vápník. Sledovala jsem neklidnou Týnu a bylo mi najednou jasné, že dnes už to fakt bude. Týnečka má porodní pelech v dětském pokoji a já se tam přestěhovala s ní. V obýváku je přece jen příliš rušno a ložnice je malá.


Ve 2.40 mě Týna vzbudila, že chce ven. Vyšly jsme před dům, ona se vyčurala a při cestě domů, během překonávání tři pozvolných schodů, se nahrbila. To by mohl být stah, myslela jsem si, ale nebyla jsem si jistá.

Doma pak přecházela z pelíšku ven a zase zpátky a najednou vidím, že se klube ven štěně.

Týna stojí a diví se stejně jako já.

Vzpomněla jsem si, jak mě veterinář varoval, že první štěňata u prvniček někdy nepřežijí díky dlouhému tlačení.

Raději jsem tedy jemně a s vlnou pomohla štěně vytáhnout a společně s Týnou jsme porušily plodové obaly.

Štěňátko nejevilo známky života. Nehýbalo se, nedýchalo, Týna jej olizovala a já s ním mírně zatřásla na dlani zadečkem nahoru a hlavičkou dolů, aby mohly vytéct tekutiny. Pořád nic... Týna nehybné štěně olizovala já také mnula jemně jedním prstem hrudníček.

Štěně vypadalo bez života, ale něco mi říkalo, že pořád můžeme něco udělat. Vzala jsem štěně znova do dlaní a ústy odsála nos a pusinku (odsávačku nemám a asi bych se s ní stejně netrefila. Není to tak nechutné, jak se zdá :) ) , položila jsem bezvládné štěně zpět na podložku, znova promasírovala hrudníček a ono se pohnulo... Poprvé od chvíle co vyšlo ven. Pak konečně začalo dýchat.

I když to byla chvilka, zdál se mi čas do prvního nádechu štěňátka neskutečně dlouhý.


Plodový obal snědla Týna a také překousala pupeční šňůru. Štěně bylo živější a aktivnější každou vteřinou. Bylo něco málo po třetí hodině. Placenta vyšla asi o 15 minut později a o tu se také postarala Týnečka. Ona štěňátko olizovala, já sušila a dýchala na ně, abychom je společné zahřály. Postupně vypadalo lépe a lépe.

Měly jsme akorát hodinu na to, abychom se postaraly o první štěně.


Zhruba za 70 minut po něm přišlo další. Bylo to asi na 5 vln. Zase jsem raději jemně a s vlnou (my porodní duly /kdysi jsem se zabývala porody lidskými/ rády říkáme vlna, protože pohyb dělohy, kterému se říká stah, připomíná spíše vlnění a také to slovo zní lépe) pomohla vytáhnout, když už bylo napůl venku.

Na první pohled tohle štěně vypadalo větší. Vylezlo ven v obalu i s placenou dohromady, tak jsme trhaly dvojí obaly.


I druhé štěně nejspíš spalo a porod ho neprobudil.

To druhé se nám s Týnou ale podařilo probrat o kus rychleji.


Valentýnka si se vším ale věděla rady hned.

Druhé štěně bylo ve skutečnosti menší než to první.

Štěňátka jsem pomohla osušit a pak už mým záměrem bylo jen nerušit seznamování mámy a jejich miminek. Tiše a nenápadně jsem je sledovala a z celého srdce vstřebávala kouzlo nového života.


Je tak tenká nitka mezi životem a smrtí. Obzvlášť v okamžiku zrození.


Ani jsem se v tom rozrušení nepodívala, co jsou štěňátka vlastně zač. Až za pár hodin jsem zkontrolovala pohlaví a zvážila je.


První je zlatý chlapeček s velkým bílým límečkem a váží 165g a druhá je holčička. Je také zlatá a má za krkem bílou šmouhu. Dvě hodiny po porodu vážila 146g.

Jsou to drobečkové, ale i rodiče jsou drobní, nemají tedy po kom být velcí.


První vrh štěňátek Matu Sulei je na světě.


14 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše