S pejskem na cestách

Aktualizováno: 6. 9.




Naši zvířecí kamarádi se stávají členy naší rodiny okamžikem, kdy si je přivezeme domů.


S RODINOU NA CESTÁCH pro mě rozhodně znamená i se zvířecími členy rodiny.



Před 14ti lety jsem si pořídila prvního psa o kterého jsem se musela starat já sama. Moje psí parťačka byla zároveň mým vstupem do dospělosti, tvořila mou novou rodinu.



Jmenovala se Ria a byla to černá fenka anglického kokršpaněla.

Nebylo snadné najednou vše plánovat tak, abychom mohly být spolu kdekoliv a kdykoliv. Tak nerada jsem ji opouštěla když jsem musela do práce, opustit ji ještě v čase výletů a dovolené by bylo nemyslitelné.



Vlastně ty pocity se střídaly. Přišly i okamžiky, kdy jsem byla zoufalá z toho, co se psem. Bylo té zodpovědnosti a omezení najednou nějak moc. Naštěstí ty špatné pocity netrvaly dlouho. Naučila jsem se žít se psem.

Výlety a dovolené jsem začala plánovat tak, aby Ria mohla být vždy s námi - se mnou a s mým mužem.


Nebylo to však vždy snadné. Zjistila jsem najednou, na kolik míst nemůžu protože mě doprovází má nejlepší kamarádka. Nevěděla jsem, jak se správně pes v autě převáží a ona zase byla ze všeho překvapená a někdy i trošku nesvá. Otevřelo nám to ale nové obzory.


Vlastně jsme společně jen začaly nacházet místa krásná pro mě i pro ni. Před čtrnácti lety jsem začala objevovat psí svět a rozhodla jsem se pracovat na tom aby se svět psí a svět lidí co nejvíce a co nejčastěji propojovaly.


Z mé psí kamarádky se postupem let stala spřízněná duše. S žádným člověkem nestrávíme tolik času, jako se svým psem, rozhodneme - li se brát ho co nejvíce s sebou.


Proč by to člověk měl dělat, proč by měl svého psího parťáka s sebou brát?


My lidé máme mnoho dalších zájmů a kontaktů, ale ten pes, jehož život je v našich rukách, má jen nás. Majitel psa přebírá odpovědnost za život svého psa.

Pes si přeje jediné - být nablízku svému pánovi. To je jeho životní úkol, psí poslání. Když ho nemůže plnit, je nešťastný.

Tento psí úkol, nebo psí poslání je pro psa dokonce důležitější, než být nasycen a v teple a suchu...


Jistě jste slyšeli o tom, jak pes často odmítá jíst, je-li odloučen od svého pána a vydá se za svým pánem kamkoliv, ať je mráz či bláto, je šťastný, že může plnit svůj životní úkol, své psí poslání.


Moje Ria v tomto byla velmi pečlivá. Třináct let mě doprovázela na každém kroku. I když přišly děti, i když se změnila rodinná situace a já se rozváděla, Ria byla stále po mém boku a vlastně se mnou strávila nejdelší úsek mého života.

Zemřela ve svých třinácti letech, v září roku 2019.


Věděla jak miluju výlety a dovolené s ní a poslední společné léto jsme si stihly ještě krásně užít a strávit ho spolu intenzivně.


Byly roky, kdy jsem se Rie věnovala méně, když se narodila první dcera, Ria musela nějaký čas být trpělivější. Po šesti letech se pak narodila druhá dcera a to toho času zbývalo ještě méně.

I když jsem se jí v této době nevěnovala tak intenzivně, stále byla se mnou.


Ve svých necelých dvanácti letech hodně onemocněla a já se bála, že o ni přijdu. Rozhodla se ale ještě rok s námi pobýt a dala mi tak šanci všechno dohnat. Uvědomila jsem si najednou křehkost psího života a obrovskou sílu propojení mezi psem a jeho pánem.


I to je důvod, proč bych svou zkušenost z cestování a výletování se psem chtěla předat dál.

Není těžké být se svým psím parťákem téměř všude, stačí tomu své touhy a plány jen trochu přizpůsobit.


Jediné co smutek po odchodu psího člena rodiny může trošku zmírnit je vědomí, že se měl dobře mohl naplňovat své psí poslání.


Dnes mám parťačku - šeltii Valentýnku, které bude rok v září 2020 a manžel má zase svého parťáka malamuta Mikyho. Zkušenosti s cestováním se psy tedy sbíráme dál a já s oběma pejsany při jejich učení a socializaci čerpám z toho, co mě naučila Ria.


Kde se tedy líbilo mojí parťačce Rie? Co nejvíce venku samozřejmě.


Kempování je skvělá příležitost být spolu venku a zároveň mít dost pohodlí v podobě čistých sprch a toalet.