top of page

Our Team.

Matu Sulei je takové mé druhé jméno. Jméno, které jsem si vybrala sama. Také je to název chovatelské stanice. Matu Sulei je klid, radost, souznění, láska, přítomnost, budoucnost i minulost. 

Matu Sulei je harmonie člověka, přírody a božství. Je to propojení smrtelnosti a věčnosti. 

 

Jak vznikl název MATU SULEI?

 

Potřebovala jsem vymyslet název chovatelské stanice. Dlouho jsem hledala, přemítala, až prostě přišel. 

Matu v sumerštine znamená "lůno" tento termín vychází z kořene slova "matka"

Lůno, odkud všechen život pochází a kam se také navrací.

Sulei - také Sulis Minerva - je bohyní léčivých pramenů.

Oba tyto pojmy jsou spojeny s oslavou Živé vody - s letním slunovratem.

Moje první fenka kokřice Ria (Santain Schonez) se narodila na letní slunovrat a vodu moc milovala. 

Já jsem se narodila ve znamení ryb a voda je i mým živlem. Voda mě nabíjí energií. Pomáhá mi srovnat si myšlenky, zbavit se toho, co nechci, uvědomit si, co je důležité a podstatné.

Voda mě inspiruje podobně jako život po boku zvířat. Od nich se učím, vnímat každý okamžik života právě TEĎ. Stejně jako děti, tak i psi, kočky koně... žijí TEĎ.

Netrápí se včerejškem a neplánují zítřek. Prožívají každý okamžik naplno. 

 

Pro zvířata, která mám tu čest po dobu jejich života doprovázet, chci ten nejlepší život jaký jen mohou mít - respekt k jejich základním životním potřebám.

Dosažení vyrovnaného zdravého vztahu, vzájemného respektu a přirozeného souznění je v životě se zvířetem pro mě to podstatné.  

Věřím, že i zvíře může mít svoji práci rádo, a tak s plným respektem vnímám práci se zvířaty ve sportu, v cirkuse, v pomocných profesích... 

Zásadní je způsob komunikace a přístup ke zvířeti, formy tréninku a respekt a empatie. 

Psa jsme doma měli asi od mých devíti let. Byl to úžasný boxer s přátelskou povahou a velikým psím srdcem, které bylo otevřené každému, kdo o kousek jeho lásky projevil zájem. Jako desetiletá holka jsem měla pocit, že se mnou náš Art mluví. Ví jak mi je, ví co se děje, co přijde za pár vteřin a vždy mě na vše upozorní. 

Stačilo vnímat a věděla jsem i já. Postupem času, jak jsem dospívala, jeho signály jsem dokázala číst méně. Když zemřel, bylo mi devatenáct let a já jsem přestala rozumět signálům zvířat. Mí rodiče svůj domov obohatili o další psí lásku, tentokrát boxeří fenku Laru, ale k té už jsem se neuměla tolik přiblížit. 

Trvalo dva roky, než jsem si uvědomila, že bych ráda zase měla svého prostředníka k hlubšímu naslouchání světu i sobě a ve svých dvaadvaceti jsem si přivedla už do své domácnosti a do svého života úžasnou černou kokří slečnu Riu. 

Zase jsem se učila lépe vnímat psí signály, nešlo to tak snadno jako v těch deseti letech, ale pomalu postupně jsem zase začínala vnímat, co mi Ria říká.

Naučily jsme se s Riou na sebe napojit tak, že stačil pouhý pohled k tomu, abychom si sdělily, co je třeba. Dokonce jsme se naučily vnímat navzájem své pocity zcela mimosmyslově. 

Když jsem pomyslela "kde asi je Ria", ona vstala a přišla. Když Ria byla venku na zahradě a už chtěla domů, vždy jsem to vycítila ještě dříve než štěkla, nebo škrábla na dveře.

 

Díky hlubokému propojení, které mezi mnou a Riou během našeho společného života vzniklo, jsem byla blíž všemu i sama sobě.

 

Ria odešla za duhový most po třinácti letech strávených každý den spolu. Bez ní jsem byla snad jen v porodnici a i odtam jsem spěchala k ní domů. Když přišel ten čas a Ria odcházela, já jsem věděla, co udělat a jak je to správně. Byly jsme spolu sami, tak jako když byla malé štěně, když rodila svá štěňátka, i když umírala.

Mé děti, které ona spolu se mnou vychovávala a učila psím způsobům, milovala, ale na významné okamžiky chtěla být se mnou sama. 

Naučila mě hodně o zvířecí duši, o světě i o mě samotné. 

Dnes mám ve svém životě další velké zvířecí průvodce do tajů světa a do hlubin zvířecí i lidské duše a jsem vděčná za každou společnou chvíli. 

 

Pokud chceme slyšet to podstatné, je třeba se ztišit a vnímat to méně hlasité kolem sebe.

bottom of page